Informace o Chorvatsku pobřeží pláže a mariny

CHORVATSKO - JADERSKÉ MOŘE

Základní informace k oblasti Jaderského moře příliv a odliv mořské proudy

Popis a seznam oblíbených marin a přístavů v Chorvatsku

Jaderské moře se rozkládá mezi Apeninským a Balkánským poloostrovem, od Otrantské úžiny na jihovýchodě až do Terstského zálivu na severozápadě a zasahuje tak hluboko do evropské pevniny. Je dlouhé 783 km, jeho průměrná šířka je 177 km, jeho plocha měří asi 138000 km2 (asi 1/5 Středozemního moře).

Jeho severní část je mělká, jižní podstatně hlubší. V Terstském zálivu dosahuje hloubky 23 m, největší hloubka zatím oficiálně uváděná je na jihu 1 330 m (jihozápadně od lázní Hercegnovi v boce Kotorské). Lze však předpokládat, že tento údaj není poslední; podle některých průzkumů se hovoří neoficiálně o 1590 m.

Pobřeží východního Jadranu je pokleslou částí horské soustavy a má proto ingresní charakter. Moře zatopilo podélné sníženiny mezi horskými pásmy, jejichž nejvyšší části vyčnívají jako ostrovy. Důkazem mládí těchto poklesů je skutečnost, že se na mořském dně zachovala zatopená údolí, říční terasy a krasové jevy. Existují důkazy o tom, že se Jaderské moře v historické době zvětšuje na úkor pevniny. Svědčí o tom mimo jiné právě pozůstatky antických osad, zatopená stará přístavní zařízení ap. Přesná měření dokazují, že v současné době stoupá hladina moře v průměru o 2,5 mm za rok, tj. o 1 metr za 400 let.

Název Jaderské moře je etruského,původu. Etruskové je nazývali Hatriatickým či Hadriatickým podle své osady Hatrie, později latinizované na Atrii, dnes Adrii (ležela nedaleko dnešních Benátek).

Příliv a odliv

Přílivová vlna proniká do Jadranu Otrantskou úžinou, pohybuje se proti směru hodinových ručiček. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je na jednotlivých místech Jadranu poměrně malý: nejmenší je na jihu, např. v Dubrovníku 30 cm, největší na severu, např. v Savudriji 80 cm. Přílivy na Jadranu se mění podle postavení měsíce. Za úplňku a novoluní se příliv a odliv střídá každých 6 hodin.

Mořské proudy

Mořské proudy jsou součástí středomořského systému. Ovlivňuje je zemská rotace. Směr hlavního proudu vychází z Jónského moře, pokračuje Otrantskou úžinou rychlostí 7 až 14 km za den (na jihu je pomalejší, na severu rychlejší) podél chorvatských břehů k severozápadu, pak se otáčí a vrací se zpět podle italského břehu k jihu (tento směr ovlivňuje i tah ryb, a tím i výnos rybolovu ve prospěch států východního břehu Jadranu, v neprospěch Itálie).

Kromě tohoto hlavního proudu existují četné vedlejší, hladinové. Většinou jsou pomalé, maximální rychlost 0,5 uzlu, jen v úzkých průlivech mezi ostrovy může rychlost proudu dosáhnout vlivem větru a přílivu až 5 uzlů (1 námořní uzel = 1 námořní míle = 1 852 m). Některé z nich jsou velmi rychlé, takže je možno pozorovat je pouhým okem (mají rychlost až 6 km za hodinu).

Hlavní mořský proud Jadranu se při východních březích pohybuje podstatně pomaleji než při západních, italských březích - důvodem je množství ostrovů na východě.

Teplota Jadranu

Jadran je teplé moře. V letním období činí teplota moře při hladině 23 - 27 °C. Rozdíl mezi teplotou moře na jihu a severu jadranského přímoří je nepatrný (způsobují jej vody řeky Pádu a Soči, které moře ochlazují.

Nejteplejší je v srpnu, poměrně značnou teplotu si udržuje až dost hluboko do podzimu. Nejnižší teplotu má v únoru. Mořská voda je na podzim a v zimě teplejší, na jaře a v létě je chladnější než vzduch; je tedy významným podnebným regulátorem.

Salinita (slanost) Jadranu, jeho barva

Slanost Jadranského moře činí 38 promile, tj. 38 g v 1 litru vody. Největší je v jižní části, přibližně před bokou Kotorskou. U pobřeží je nižší než na otevřeném moři. Slaná voda proniká v některých případech hluboko do dolních toků řek a zasolováním způsobuje problémy v zemědělství. Např. na dolním toku Neretvy proniká až k Metkovići, na Krce až za Skradin, téměř až ke Skradinským vodopádům.

Salinitu ovlivňuje i vypařování moře a další faktory. První maximum salinity Jadranu se projevuje v srpnu, druhé pak v únoru.

Na některých místech salinita klesá především přísunem sladké vody z řek (povrchových i ponorných) a z podmořských sladkovodních pramenů, a to až na 2 promile. Je to zejména při ústí řeky Zrmanji, Krky, ve Velebitském přůlivu, pod Kozjakem, Mosorem a Biokovem, u italských břehů pak při ústí Pádu.

Na barvu vody mají vliv mnohé faktory: slanost a teplota vody, hloubka, oblačnost v průběhu dne, úhel dopadu slunečních paprsků; velmi důležitým činitelem je i obsah planktonu (čím je moře biologicky chudší, tím má intenzivnější modrou barvu). Biologicky chudý Jadran má pověstnou modrou barvu (Chorvati jej proto nazývají plavi Jadran - modrý Jadran). Tuto barvu má však jen na otevřeném moři, u ústí řek je nažloutlý a u pobřeží nazelenalý. Moře je chudé na nitráty a fosfáty; již sousední Jónské moře je na tom po této stránce lépe. Hlavní příčinou je geologické složení mořského pobřeží a dna (především vápenec). Vzhledem k vysokému obsahu soli (např. v Baltském moři je obsah soli jen 7 - 8 promile) má mořská voda značnou průzračnost. Z letadla lze rozeznat světlé předměty do hloubky až 56 m, ovšem pouze na otevřeném moři. V pobřežním pásu je viditelnost sotva 5 m, u velkých měst ještě menší.

Na pobřeží se na některých místech objevují i slané prameny. Bývá to obyčejně tam, kde se mísí slaná mořská voda se sladkou (na poloostrově Pelješac, na Korčule a jinde).

Čistota Jadranu, jeho znečištění

Jadran patří k mimořádně čistým mořím. Průzkum čistoty a měření rozsahu znečištění vody v celém Středozemním moři, tedy i v Jadranu, které před časem prováděl při pobřeží 12 středomořských zemí slavný oceánolog J. Y. Cousteau se svým týmem, ukázaly, že moře u chorvatských břehů má nejlepší kvalitu ze všech měření. Chorvatské orgány věnují již dlouhá léta soustavnou péči čistotě moře. Budují se čističky odpadních vod nejen u velkých průmyslových nebo rekreačních aglomerací, ale i v menších místech. Průmyslové podniky, které znečišťují moře, se stěhují do vnitrozemí. Provádějí se i další účinná opatření. Na téměř 900 místech chorvatského Jadranu se provádí soustavná kontrola a měření čistoty mořské vody (viz aktualita: Jadran patří k nejčistším částem Středozemního moře). Aktuální výsledky měření jsou k dispozici na stránkách Ministerstva ochrany životního prostředí (Ministarstvo zaštite okoliša): www.mzopu.hr. Z řady mezinárodních soutěží v tomto směru si Chorvatsko odneslo nejvyšší ocenění.

Chorvatsko podepsalo řadu mezinárodních úmluv a protokolů o ochraně moře a o boji proti jeho znečišťování. Na jejich základě uvádí v život příslušná opatření.

Větry na Jadranu

V létě se Jadran považuje za oblast se slabými větry.

Hlavní a také nejznámější vítr je na Jadranu bóra - bura (viz tematický článek: Nebezpečná bóra - oblasti největšího ohrožení), silný a chladný nárazový vítr, dosahující často síly orkánu. Pokládá se za specialitu východního Jadranu a je to nebezpečný padající poryvový vítr. Vane z pevniny na moře ze severu - severovýchodu a nad mořem naráží na teplý vzduch. V blízkosti ostrovů nemá většinou možnost se plně rozvinout a nevytváří proto vyšší vlny. Na místech, kde se může plně rozvinout, vznikají vlny vysoké 2 - 3,5 m. Tyto vlny jsou poměrně krátké. Směr bóry, tedy i pohyb vln se často mění, což může být pro plavbu velmi nebezpečné. V každém případě je plavba bezpečnější na otevřeném moři, protože za pásmem ostrovů vítr nevytváří větší vlny, ale poryvy větru jsou tu velmi silné. Vlnobití způsobené bórou se projevuje hlavně v zimním období, nejsilnější je v severním přímoří. Nebezpečným jevem při silné bóře je pěna z hřebenů zlomených vln, která vytváří tzv. dým moře, který snižuje viditelnost a nejnižší vrstvy vzduchu (až 1 až 2 m nad hladinou) se proměňují v oblak, v němž se dá těžko dýchat. Poryvy větru jej ženou přes moře a ostrovy.

Nejpověstnější a nejobávanější je náhlý příchod bóry, opravdu z čistého nebe. Na severním pobřeží bývá bóra častější a divočejší než na jižním. V přímoří se říká, že bóra se rodí v Senji, vdává ve Rijece a umírá v Terstu.

Podstatně častější bývá bóra v zimních měsících, kdy trvá i déle jak dva týdny. Nebývá však výjimkou ani v létě, kdy má ale krátké trvání - den až dva dny, případně i jen několik hodin. Přitom je v létě nejsilnější ve Velebitském průlivu, u mysu Ploča / Rogoznica, u Splitu, v zátoce Vrulja u Brely, u obce Žuljana na poloostrově Pelješac. V zimě je nejnebezpečnější oblast Velebitského průlivu.

V určitých případech však může být ještě nebezpečnější další vítr - jugo (jugo či též široko z italského scirocco), který přináší mraky, dusno, ovzdušnou vlhkost, déšť a někdy dokonce i písečný prach od břehů Afriky. V létě trvá poměrně krátce, dva až tři dny, v zimě až tři týdny. Nebývá to příliš silný vítr, neprojevuje se nárazy, ale ve své vrcholné části, zejména v zimě, může být velmi rychlý a mít sílu vichřice. Vytváří přitom vysoké, dlouhé vlny, dosahující délky až 30 m a výšky až 4 m, nebezpečné pro plavbu. Zvedá také hladinu moře.

Jugo vane z centrální části Balkánu podél břehů Jadranu, od jihovýchodu. Na severu při vnějších březích ostrovů bývá vlnobití velmi značné. Vodní tříšť z vln se rozstřikuje do výšky 100 m a vítr ji odnáší do vzdálenosti až 500 m od moře. V té době je ve vzduchu 5 - 15 mg soli v jednom krychlovém metru a mnohokrát víc jódu než ve vzduchu ve vnitrozemí. Vzduch též obsahuje třikrát víc ozónu než ve vnitrozemí, dále podstatně víc kyslíku a dalších prospěšných substancí. Proto je pro zdraví velmi prospěšné podnikat v tomto počasí procházky při moři.

Při silném vlnobití způsobeném větrem se přenáší pohyb mořské vody až do hloubky 40 m. Plavba je proto bezpečnější tam, kde se vítr nemůže plně rozvinout, tedy mezi ostrovy a pevninou, a nikoli na otevřeném moři.

V každém případě však mohou být jak bóra, tak jugo nebezpečné pro plavbu a pro surfaře a plavce, zastihnou-li je na moři, dál od břehu. Nebezpečí se zvyšuje v případě změny jugo v bóru.

Další vítr, mistral (maestral, zvaný též maeštral či zmorac - denní bríza), je poměrně slabý vítr. Obyčejně nevane dlouho, nevytváří vyšší vlny a přináší vítané osvěžení. Vane od severozápadu, od jara do podzimu. Výraznější bývá na jžním Jadranu. Často fouká několik dní za sebou, obvykle ve stejných denních hodinách. Začíná foukat kolem 10. hodiny dopoledne, při západu slunce ustává. Je to vítr dobrého počasí, příznivý vítr pro jachtaře a surfaře.

Lehká bóra se nazývá burin. Burin je noční vítr, obdoba mistralu.

Nebezpečný může být i vítr garbin (lebić), vznikající v létě. Trvá krátce, jednu až dvě hodiny. Má sílu vichřice, zvedá velké vlny a způsobuje značné škody. Jeho bouřlivé poryvy doprovázejí bouřky a prudký déšť. Nejobvyklejší je v červnu až srpnu. Mohou se při něm vytvořit i vodní smrště.